Magazín Time je jedním z nejčtenějších a nejdéle vycházejících periodik. Již od svého vzniku v roce 1923 byly na obálce portréty významných osobností z politiky, umění i sportu. Ať na webu časopisu Time nebo webu věnujícího se samotným obálkám si lze celou historií titulních stran procházet. Zajímalo mne, jak se práce s portréty časem vyvíjela, k jakým posunům a změnám docházelo.
Počátky
Portréty v dvacátých a třicátých letech byly povětšinou černobílými kresbami, byť vycházejícími z fotografie, méně často pak samotnými fotografiemi. Bylo to i jediné období, kdy se na titulní stranu dostaly české osobnosti. A to T. G. Masaryk a Edvard Beneš, ten dokonce třikrát. V roce 1944 k nim přibyl ještě Jan Masaryk.
Edvard Beneš(1925) a T. G. Masaryk (1928)
Během třicátých let se postupně začala využívat barva. Barevně je vyveden i portrét princezny Elizabeth. Britskou královnu máme zafixovanou jako elegantní starou paní a ne jako zamyšleného andělíčka. Na tomto portrétu jí byly teprve tři roky. Mezi první barevné fotografické portréty patřil portrét Henryho Forda z roku 1935. Co do stylu byly až na výjimky portréty stejné, jednalo se o klasické portréty zaměřující se tvář osobnosti.
Princezna Elizabeth (1929) a Henry Ford (1945)
Planá léta
Další dekády až do sedmdesátých let byly z pohledu portrétní fotografie planými léty. Time přišel s koncepcí kreslených barevných portrétů obvykle na pozadí charakterizující téma nebo osobnost. Během válečného období se na titulní stránce střídali hlavně politici a vojenští důstojníci.
Stalin (1943) a Charles de Gaulle (1963)
Zlaté období začíná
Pro portrétní fotografii začíná zajímavé období sedmdesátými léty. Zároveň se postupně proměňuje i koncepce titulní stránky, kde se portréty osobností střídají s ilustracemi k obecnějším tématům.
Na portrétu Woodyho Allena z roku 1972 je vidět i posun v chápání portrétu. Již se nejedná o klasický portrét jen s tváří, ale o celou postavu a snahu udělat portrét zajímavý a poutavý na první pohled. Woody Allen je i jedním z herců, kteří se na obálce Time objevili vícekrát, Allen třikrát. Ještě v roce 1979 a 1992.
Woody Allen (fot. Frank Cowan, 1979 a Ted Thai, 1992)
Časopisecké fotografie z osmdesátých let se mi vždy zdály technicky nedokonalé, až směšné. Možná proto, že se nejedná o tak vzdálenou minulost, aby jim patina minulosti přidávala na hodnotě, a zčásti proto, že technologie tisku časopisů v té době ještě nebyla na takové úrovni, na jakou jsme zvyklí dnes.
Nastassia Kinski (fot. Irving Penn, 1983) a Tom Cruise (fot. Eric Bouvet, 1989)
Současnost
Období od devadesátých let až po současnost je pro mne nejinspirativnější. Začínají se objevovat velká fotografická jména a různá pojetí. Ke stálicím fotografů v devadesátých letech patřil Gregory Heisler.
Bill Gates a Jicchak Rabin (fot. Gregory Heisler, 1997 a 1995)
Současnost je již zcela v područí technicky brilantních Photoshopových portrétů. Na jedné straně se mi tato křišťálová dokonalost líbí. Zároveň ale toto období má v sobě jakousi ztuhlost a absenci spontánnosti.
Steve Jobs (fot. Marco Grob, 2010) a Tom Hanks (fot. Dan Winters, 2013)
Mark Zuckerberg (fot. Martin Schoeller, 2010) a Su-Ťij (fot. Platon, 2011)
Co mne překvapilo je, že se portrétní fotografie za to necelé století příliš nezměnila. Technicky došlo k velkému vývoji a změnám, přístupy k portrétům jsou bohatší a širší, ale i portréty z dvacátých let jsou někdy inspirativnější než ty současné.
* * *
PS: Jedním z cílů, proč jsem se do této malé exkurze pouštěl, bylo najít inspirativní portrétní fotografy. Pro někoho, koho by to také zajímalo, je zde malý seznam s odkazy: Platon, Marco Grob, Mark Seliger, Dan Winters, Martin Schoeller, Gregory Heisler, William Coupon, Albert Watson, David Burnett, Robert Demarchelier, Sam Jones, Ruven Afanador, Jill Greenberg, Brigitte Lacombe, Stéphane Lavoué.
PPS: Na úvodní fotografii vlevo je obálka prvního čísla, které vyšlo 3. března 1923, s portrétem republikánského politika a nejvýraznějšího předsedy Sněmovny reprezentantů Josepha G. Cannona. Druhý portrét politika, kterého všichni bezpečně poznají, je z posledního čísla, které vyjde 16. září 2013. Zajímavé je, že Putin bude na všech mutacích časopisu Time kromě americké. Američané uvidí hráče amerického fotbalu.