Gregory Heisler, legenda portrétní fotografie se ve své knize 50 Portraits zmiňuje, že při focení střídá protiklady. Když udělá portrét z blízka, přidá k němu variantu z dálky. Světlá varianta následuje tmavou, podhled nadhled atd.

Myslím, že je to skvělá rada, kterou se řídím, když fotím portréty do médií či pro PR použití. Je důležité mít víc variant portrétů, aby při sazbě do textu mohly sloužit různým účelům. Někdy se hodí portrét, kdy je vidět celá postava, jindy naopak jen profilový portrét. Při focení top managerů je ještě výzvou krátký čas focení a místo focení, obvykle zasedačka, chodba či schodiště ve společnosti. I navzdory těmto překážkám se vždy snažím nafotit několik variant, protože později se některé ukážou jako lepší a jiné horší.

Focení Pavla Sovičky, generálního ředitele developerské společnosti Panattoni Europe, probíhalo hlavně v jejich velké zasedací místnosti. Vytipoval jsem si několik pohledů a prvků. Část stěn měla zajímavou strukturu, která se hodila jako pozadí. Dále okno a stůl. Ten se dal využít hned dvěma způsoby. Jednak pan Sovička mohl sedět přímo na něm a pak klasicky za stolem. Měl jsem v plánu udělat varianty s celou postavou a profilovky, vše ve dvou variantách světlejší a tmavší. Na focení jsme měli přibližně půl hodinu, což je na generálního ředitele luxus. Navíc byl pan Sovička velmi milý a vstřícný a focení proto probíhalo v příjemné atmosféře a stihli jsme vše, co jsem potřeboval. Nakonec jsme ještě nafotili několik portrétů s cenami na chodbě.

Při výběru třech finálních portrétů jsem se přiklonil ke světlejší variantě, která podtrhovala naturel portrétovaného. Vybral jsem celek v neformální póze se zajímavou kompozicí na stole. S fotografií se dá dobře pracovat jako s úvodním portrétem u článku a je v něm i místo pro titulek či začátek textu. Druhým portrétem je klasický profil a trojici uzavírá spíše reportážní portrét s náznaky ocenění, které Panattoni získala.

Portréty